Já kdysi s úsvitem ti říkal častokrát, že jsi mé slunce, o němž nikdo nemá zdání. Řek jsem to vážně, jenže nesmíš to tak brát. Přeháním rád, to bude tím. Já kdysi s úsvitem ti řekla častokrát, že jsi mé slunce, které vyšlo v pravou chvíli. Slyšel jsi správně, jenže nesmíš to tak brát. Bezpočtukrát člověk se mýlí. Slunce je fair, to nezaspí a hřeje záda, vysvitne včas, když naprší ti do mikáda, nechce nic mít, nic nedluží a svítí stejně na moji tvář, na dlaně tvé. Slunce je fair, to nešidí a hřeje pláže, odvede své a neslíbí, co nedokáže. Kol hlavy měj si svatozář a třeba hřej si, slunce ty nejsi. I když máš spoustu chyb, tak já ti rozumím a slabší stránky tvé ti vůbec nevytýkám. Ani já nejsem tvoje slunce, pokud vím. Netrap se tím, to se jen říká. Slunce je fair, to nezaspí a hřeje záda, vysvitne včas, když naprší ti do mikáda, nechce nic mít, nic nedluží a svítí stejně na moji tvář, na dlaně tvé. Slunce je fair, to nešidí a hřeje pláže, odvede své a neslíbí, co nedokáže. Kol hlavy měj si svatozář a třeba hřej si, slunce ty nejsi. Už raděj mlč a dívej, hvězdy jsou ty tam, přichází úsvit, velké slunce hlásí ráno. Co přát si krásnějšího nad ten zázrak sám, že ty mě máš, že já tě mám.