[Satrapold:] Ten dvanacterak zmizel w housti, Tez soudruhy swe newidim At odwaha me neopousti Toz na roh lesni zatroubim: Jen ozwena mi z hloubi zni A pode mnou muj or, To newesela wecerni Jest wskutku spolecnost! A ke wsemu jeste do jamy Ja se swym konem pad, Tu stedti Osud preje mi, Ze nezlamal jsem waz. Ted probouzim se z mrakot tezkych, Smrti o wlas unikam, Kdys tu nahle z hlubin lesnich Kraci diwka spanila, cha cha cha... Powez mi jen, ze nejsi sen; Newim, zda spim ci bdim? Preludem tim tak okouzlen; Cozpak se w raji nachazim? I kdyby smrti dech me obesel I zkratil ziti hned, Skwost krasnejsi bych nenasel Na swete tisic let!