Máš má ovečko dávno spát, když krejčí dílo končí, Do hlubin studny je příkrej pád, s tvou kůží ďábel tančí, Já znám jeho zášť, i Lecter je blíž, Zas má bílej plášť a k tajemství klíč. Máš má ovečko dávno spát, svou kůží hřát, svoji kůží hřát, Vždyť příjdou se ptát, zajtra zas přídou se ptát, Jestli snad pláč jehněčí už mizí. Motýl smrtihlav z cejlonskejch lesů z larvy se klube a přichází čas, Rituál oběti pro vlastní porod, nehezkej kluk bude holka jak buk. Není to pomsta, jen s přírodou boj, navléknout žen kůži jak rytíř zbroj, Tak běžte už ovečky, běžte spát, motýl chce vstát a čerstvej vzduch sát A být jak chce sám, jak se chce líbit si sám, Hrdla všech stád jehněčích už mlčí.