Sonet 147

歌詞

Má láska je jak horečka, co touží Co nejvíc tu svou nemoc roznítit, Radost má z toho, co jí nejvíc souží, Co nejvíc živí zvrhlý apetýt. Rozum, ten doktor lásky, dostal vztek Že neléčím, jak řek, tu chorobu, Teď už vím, že když nemám jeho lék, Má touha přivede mne do hrobu. Pomoci není, komu není rady, Blábolím, blouzním, blázním, bloudím tmou A nevím sám, co to mám za nápady Nechci znát pravdu, pořád vedu svou. Pomoci není, komu není rady, Blábolím, blouzním, blázním, bloudím tmou A nevím sám, co to mám za nápady Nechci znát pravdu, pořád vedu svou. Že krásná jsi a že jsi moje světlo, Když jsi jak noc a černější než peklo. Pomoci není, komu není rady, Blábolím, blouzním, blázním, bloudím tmou A nevím sám, co to mám za nápady Nechci znát pravdu, pořád vedu svou. Pomoci není, komu není rady, Blábolím, blouzním, blázním, bloudím tmou A nevím sám, co to mám za nápady Nechci znát pravdu, pořád vedu svou.