Ve 4 ráno hudba končí. Stoly jsou polité ubrusy na zemi. René shání trávu, nikdo už nemá. Prvním ranním vlakem vracíme se zpět. Opřený o popelnici očumuju na krajnici U cesty z týhle díry. Pak se vracím, nevím, jestli něco ztrácím, když se motám půl života Uprostřed týhle díry. Opření o popelnici očumujem na krajnici U cesty z týhle díry. Nevím, jestli to znáš taky, vždycky když vidím mraky mám hroznou chuť Vypadnout z týhle díry. A já si marně vzpomínám na to, co jsem kdysi chtěl, Možná nic tak zvláštního, ale tohle teda ne. Jen si marně vzpomínám na to, kam jsem odešel A nevrátil a zabloudil a poztrácel. A on si marně vzpomíná na to, co snad kdysi chtěl, Možná nic tak zvláštního, ale tohle teda ne. Jen si marně vzpomíná na to, kam snad odešel A nevrátil a zabloudil a poztrácel.