Zas a znovu, Jak baletky na ostří nože, Tančíme v dlani Složené z bolesti a krás. Máme bod zlomu, Co se strachem tiše chvěje A křičí přes závěje, Když po zádech jde mráz. A pak se svlečem ze zažloutlých negativů, Jazykem z patra snímám ti chmýří A břehy bez přílivu Pak v kleče stoupám pod hladinu. To ticho vykřičníků mě tlačí Na hrudníku, Když se svlečem... Pak zas a znovu, Rozstřílený v tisích kousků, Zacuchaných do ubrousků S potem našich těl. Ten svůj bod zlomu V lesku odrazových sklíček Vypadlých zpod víček, Prosím, že bych třeba chtěl A pak se svlečem ze zažloutlých negativů, já Jazykem z patra snímám ti chmýří A břehy bez přílivu Pak v kleče stoupám pod hladinu. A to ticho vykřičníků mě tlačí Na hrudníku, Když se svlečem ze zažloutlých negativů, já Jazykem z patra snímám ti chmýří A břehy bez přílivu Pak v kleče stoupám pod hladinu. A to ticho vykřičníků mě tlačí Na hrudníku, Když se svlečem Když se svlečem...