O marnosti

歌詞

Noc byla krásná, chodník lesklý, ulice po dešti vydechla páru. Myšlenka jasná. Dlaně si tleskly ! Kus plotu do kleští ku slávy zmaru. Tři vrazi ve tmě šli dál v cestě jim kdosi stál. Zachovali však klid, stačilo vystřelit. Na noční košilce hned vykvetl rudý květ. Ten pohled nesnesu. Padala bez hlesu. Kousíček za plotem smrt rve se s životem, leží tam postava v trávě. Kéž by se zázrak stal a bůh se smiloval nad kytkou uvadlou právě. Tři vrazi ve tmě šli dál a život vyprchal. Tak už to dneska je, na cit se nehraje ! Rána tě budí, kdo to tam střílí ? Kdepak máš dceru, snad nešla ven. Podlaha studí , siréna kvílí, kéž teď by bylo včera ! Kéž by to byl sen ! Tak teď už konečně víš, že za štěstí zaplatíš. Neměls mít víc než ty tři chlapi prokletý, co ukuli v hospodě plán, jak máš být vychován. Za to že líp ses měl a kdekdo ti záviděl. Pistoli v šupleti máš, dlouho jí schováváš. Pečlivě v hadříku – má to svou logiku ! Sám proti proudu , vrhneš se záhy, slzavou stezkou až na samý kraj. Kráčíš k soudu, zatížit váhy, pro dcerku hezkou jdeš vystřílet ráj.