Já Tam Byl (Live) (Live)

歌詞

Nohavica: Vy, kdož máte uši k slyšení a oči k dívání, všichni lidé dobré vůle, slyšte moje zpívání. Chci vám vylíčit příběh smutný jako život sám o tiché bolesti, kterou na duši mám. V městě Olomouci, v starobylé metropoli Hané, se narodilo dítě samým ďáblem znamenané, neboť rudou skvrnu velikosti lipového listu mělo na tváři svý jsouce nezrozené v Kristu. Jeho ubohá matka, jejíž jméno není známo, jej položila ke zdi kaple na chladivý mramor, aniž řekla komu o tom, aniž zmínila se muži, který její tělo ke své rozkoši jen užil. Pio Squad: Seděl jsem vedle ní ve špinavym bordelu, jenom tiše plakala a držela mě za ruku. Na sobě neměla nic a měla dělat robotu, měla se mile usmívat a prodávat nahotu. Nohavica: Dítě nalezeno bylo mrtvé druhého dne z rána. Kněz řekl, že tak zněla vůle všemocného Pána a soudní lékař suchou řečí policejní češtiny napsal, že smrt nastala podchlazením v noci, zhruba ve tři hodiny. Pio Squad: Netoužila po ničem, než po chvíli ticha. Přitiskla se ke mně, začala mi šeptat do ucha, že už nemůže dál, že ztrácí víru ve všecko, vyprávěla o tom, jak jí zaškrtili dětsko. Nohavica: Oné noci já v tamtěch místech jsem byl, avšak jiné sem věci dělal, zpíval a pil. Dvacet metrů stranou kaple, na lavičce s láhví vína, jsem zpíval a tvou blůzu rozepínal. Pio Squad: Povídala pěkný věci o svym manželi, co po ránu jí probouzí hned pěstí do hlavy a její rodiče, že po porodu jí hned odhodili. Dvacet let jí bylo a už jí docházely síly. Nohavica: Svlíkni si košilku, lásko moje, do rána bílého daleko je, do rána bílého ještě kousek, krásné je, když lidi milujou se. Pio Squad: Já tam seděl jako cvok a nebyl schopnej slova, před jejím pohledem už nedalo se vůbec nikam schovat. Pak si lehla na postel a začla usínat, zeptala se, jestli se o ni můžu postarat. Nohavica: Jaký sen se mu zdál, na co myslelo k ránu, když vychládalo jeho tělo v bílém povijanu, zda vidělo tmu, zda vidělo hvězdy, tváří k obloze a hlavičkou ke zdi. Pio Squad: Pak už nevnímala a já přes ni položil deku. Vyšel jsem do noci ven a dusil v sobě kus vzteku. Myslel jsem na její strach, na každou její ránu, jaký sen se jí zdál a na co myslela k ránu. Nohavica: Jistě slyšelo můj hlas, který parkem zněl. Jistě volalo a já ho neslyšel. Já ho neslyšel a nešel tam, kam jít bylo nutné. Od té noci mé písně jsou bez výjimky smutné. Pio Squad: Nechal jsem jí tam ležet a šel pomalu domů. Proč sem jí nevytáhl pryč z těch pekelnejch drápů? Chtěl jsem si jenom užít, nevěděl, co bylo nutný, od tý doby jsou mý písně bez výjimky smutný. Nohavica: Čas odnáší naší bolest zvolna nahoru a hanácká rovina se táhne k obzoru. Jako prsty se k nebi tyčí olomoucké věže, a to já jsem byl, kdo tam na mramoru ležel. A to já jsem byl, a to já jsem byl, a to já jsem byl... Já tam byl. (Já jsem byl...) Já tam byl. (Já jsem byl...) Já tam byl. (Já jsem byl,) kdo tam na mramoru ležel. To já jsem byl...