Zůstaň klidné, srdce moje, zůstaň klidné Není pevné, co se životem jen mihne Ani láska, co šla kolem a co minula tvůj dům Co do větru v korunách když nedá sílu kořenům Zavedu tě do lesa, do nejhlubšího lesa A tam tě svedu z cesty, tam tě opustím Přikryju tě větvemi, zaházím tě listím Zbyde z tebe jen hromádka vybělených kostí Jak z uhynulý srny Jak z uhynulý srny Vynesu tě na skálu, až na okraj útesu A tam shodím dolů, ze sebe tě setřesu Jako kámen ze srdce, jak srdce z kamene Odletíš a nebudeš a já také ne Zmizíš beze stopy Zmizíš beze skvrny Kdyby hora mohla mluvit, kdyby kámen hořel Poručím jí vrhnout se do nejhlubšího moře Že láska hoře přenáší, bolesti a šrámy Zapálit ji, nechat shořet jako stoh slámy A všechno mezi námi Všechno mezi námi Zlá, zlá zlá, z lásky k tobě Zlá, zlá zlá, z lásky k tobě Zůstaň tichá, duše moje, zůstaň tichá Otupí se osten, který zraňuje a píchá Je to jen kámen, který čeká, až ho voda omele A každá jizva bojovníka časem zdobí na těle