On: Jedno kalné ráno, Které zaspat měl jsem spíš, Ležel v schránce dopis, jenž tvou vůni měl, A v tom listě bylo psáno, Že mě navždy opouštíš, A já zemřít a skončit s vším v tu chvíli chtěl. Šel kolem chlapec s bílou hůlkou, Schod za schůdkem stoupal výš A můj vlastní kříž Menší byl než se zdál. Každá trampota má svou mez. Kdeže nářky mé jsou dnes ? Vždycky důvod je žít dál. Každá trampota má svou mez. Kdeže nářky tvé jsou dnes ? Vždycky důvod máš žít dál. Ona: Dva tři šťastné pátky A pak dlouhý nezájem, To byl čistý zisk z mé cesty s ním. Nač film vracet zpátky, Když v něm dnes už nehrajem ? Vždyť jsou na tom mnozí hůř, já vím. Oba: Už je to vlastně všechno dávno, Staré rány odnes čas, Prostě každý z nás Stal se tím, čím se stal. /: Každá trampota má svou mez. Kdeže nářky tvé jsou dnes ? Ona: Vždycky důvod máš žít dál. :/ Ona: Haló, ty mé Dřív, Chceš mě sát dál jak klíště, Já však mám svéá/ Příště, Oželím, co bývalý den vzal. Oba: Dávná Dávna, Smysl nemá vracet vás. Ona: Vím, že má Teď jsou správná. Oba: Čas všechna Tenkrát odepsal. Oba: /: Každá trampota má svou mez. Kdeže nářky tvé jsou dnes ? Vždycky důvod máš žít dál. :/ /: Každá trampota má svou mez. Kdeže nářky tvé jsou dnes ? Vždycky důvod máš žít dál. :/