1. Jsem starý penzion pro osamělé blechy, Ne každá blecha má to štěstí, že má chotě, Celé dny poslouchám ty jejich marné vzdechy, Všechny se upíjejí někde o samotě. 2. Tak blecha Jindřiška přišla o svého druha, V předvečer svatební to pro ni rána byla, Zapíjel svobodu a chlastal jako duha A krevní destička mu v krku zaskočila. R: Tyhle tragédie bleší vás jistě nepotěší, Buďme k nim trochu vlídnější, Vždyť i lidé krev si pijí a, koneckonců, žijí A svět je stále krásnější. 3. A bleše Tamaře zas blešák s jinou zahnul, Jednou je přistihla, no prostě - žádná psina, Pod tíhou svědomí on na život si šáhnul, Skočil mi do dlaně, když fackoval jsem syna. 4. A blecha Renata je osamělá matka, Starej si odskočil na kolemjdoucí jehně, To jehně zavedli na nedaleká jatka, Co nocí proplakala na mém levém stehně. R: + a svět je stále krásnější ...