Na malý posteli,ukojen kojtem Po nočním veselí, ještě pořád Vidim dvojitě, ale v tvým raním útěku, Střízlivim bolesti, v posledním Doteku zůstal jsem uvězněn. Ospalý šašek, já dítě na věčnost Z nákupních tašek, tahalas upřímnost A zbylý city ukrytý po kapsách, Jsem já a si ty a oba máme strach Z toho že co je ve skutečnosti není A že bez boje se láska necení Že jsme jen dvě nádoby bez dna A že se má duše s tvou duší nezná. Chybíš mi chybíš mi, čemu se divíš Chybíš mi chybíš mi, už zase mizíš Příliš krásná na to aby znala opravdový milování, Příliš krásná na to aby uschla na mých vlhkých dlaních, Příliš krásná na to aby znala opravdový milování, Příliš krásná na to aby uschla na mých vlhkých dlaních. Poprvé společně poslední dobou Mlčíme zbytečně když je to v obou, Tak silný jak říkáš, tak silný jak si přeju Když se k ránu oblíkáš a já se tomu směju, Ale mám toho dost, všech svých sebeklamů Vstanu dřív jako host se do tvý hlavy nedostanu Osude vylez a pojď se semnou rvát Tisíckrát musíš vstát než pochopíš, mám tě... Ve všech svých písních, modlidbách před spaním, Pojď semnou projít, opilá svítáním, slibme si to Co si neslibují jiní, poprvé v životě, k člověku přímý Chybíš mi chybíš mi, čemu se divíš Chybíš mi chybíš mi, už zase mizíš Příliš krásná na to aby znala opravdový milování, Příliš krásná na to aby uschla na mých vlhkých dlaních, Příliš krásná na to aby znala opravdový milování, Příliš krásná na to aby uschla na mých vlhkých dlaních. Zase se sejdem, skrytí opilostí kyslých vín, Bezmocní z toho, jak nevíme co stím. Spleteni projdem půlnočním městem Zmateným duším se nabídnem s gestem, Života znalých ale skutečnosti malých lží Našla si místo mezi duší a srdcem a já slepě s bílou holí Nesměl jít k čemukoliv, dotýkám se tě Společně s tmou když usínáš pode mnou. Příliš krásná na to aby znala opravdový milování, Příliš krásná na to aby uschla na mých vlhkých dlaních, Příliš krásná na to aby znala opravdový milování, Příliš krásná na to aby uschla na mých vlhkých dlaních.