Tou cestou, tím směrem prý bych se dávno měl dát, Když sněží, jde to stěží, ale sněhy pak tají, Kus něhy ti za nehty slíbí a dají víc síly se prát, Na dně víc dávat, než brát. A i když se vleče a je schůdná jen v kleče, Donutí přestat se zbytečně ptát, Jestli se blížím k cíli, kolik zbývá víry, Kam zvou svodidla, co po tmě mi lžou, Zda couvám zpátky a plýtvám řádky, Co řvou, že už mi doma neotevřou. Nebo jít s proudem, na lusknutí prstů se začít hned smát, Mít svůj chodník slávy a před sebou davy A přes zkroucená záda být součástí stáda. Ale zpívat a hrát, kotníky líbat a stát Na křídlech všech slavíků a už jen tak ze zvyku Přestat se zbytečně ptát, Jestli se blížím k cíli, kolik zbývá víry, Kam zvou svodidla, co po tmě mi lžou, Zda couvám zpátky a plýtvám řádky, Co řvou, že už mi doma neotevřou. Jestli se blížím k cíli, kolik zbývá víry, Kam zvou svodidla, co po tmě mi lžou, Zda couvám zpátky a plýtvám řádky, Co řvou, že už mi doma neotevřou.